Ahoj,
v dnešním článku Vám rozhodně nebudu cpát do hlavy, jak nemáte jíst cukr a jaký je to jed. Tohle jsou totiž ty největší nesmysly. Jenže čím víc si něco zakazujeme, tím víc po tom toužíme. Dnes se budeme bavit o klasickém bílém, řepném cukru, který je nejběžnějším zdrojem všech sladkostech.
Já sama miluju sladkosti. Už od malička jsem byla dost veliký konzument cukru. Moje milovaná mamka mi nikdy sladkosti neodpírala. Cukr jsem jedla prakticky každý den a ne jenom jednou. Měla jsem třeba k snídani sladké cereálie a k odpolední svačině sušenku. Moje babička mi cukr taky nějak neobpírala, spíš naopak. Já si to samozřejmě užívala. Byla jsem ještě dítě. V dospívajícím věku jsem začala řešit, jako každá holka, svojí postavu. V tu dobu se ve mě proti cukru objevil blok a já jsem ho nenáviděla, protože mi chtěl překazit moji cestu k vysněné postavě. Teď mám vztah k cukru asi nejlepší, jaký jsem kdy měla. Nezakazuji si ho, ale zároveň už vím, kde jsou hranice. Nejvíc mám ráda čokoládky, zmrzlinu a dortíky.
Ovšem, kdybych tyto dobroty konzumovala každý den, moje výsledky by asi nebyly takové, jaké jsou teď.
V dnešní době se najde opravdu hodně lidí, kteří jsou na cukru závislý. Při pomyšlení na to, že by se měli se měli zbavit sladkých potravin, které mají rádi, se jim dělá špatně. Ale o tom to není. Není to o tom, si něco zakázat, ale jde to o tom, aby jsme minimalizovali konzumaci sladkého. Mnoho lidí si bez sladkého svůj život nedokáže ani představit. Sladké nám chutná a většinou ho používáme jako odměnu, nebo proti stresu. Někdy se může stát, že ke sladkému se časem stane dokonce závislost.
Moje mamka miluje všelijaké dobrůtky. Vždycky když na ni vykulím oči a ona přesně ví, proč se tak tvářím a pronese, že si musí doplnit energii. Už jí s tím někdy lezu na nervy. Už jsem jí to zkoušela několikrát vysvětlit, ale bez žádných výsledků.
Představte si takový graf, nebo pomyslnou hladinku, která bude značit obsah vašeho cukru v těle. Tahle hladinka je zatím rovná, stálá a nízká. Cítíte se možná trochu unavení, mrzutí a tak si řeknete, že si přece musíte dát něco sladkého, aby Vás to trochu nakoplo. Samozřejmě při její konzumaci důsledně myslíte na to, jak už se do spíže nemůžete vrátit pro další řádek ani kostičku. Hladina nám rychle vyskočí, ale během chvilky začne klesat stejně tak rychle, jako se dostala nahoru a nakonec se dostane ještě pod úroveň před konzumací. Vy si pak dáte další sladkost. A takhle to může být pořád a pořád dokola.
Problém v cukru není to, že by to byl jed, ale spíše v tom, že nás nezasytí.
Teď bych Vám ráda pár rad, které Vám můžou pomoc omezit cukr.
Pokud sladké omezíte a budete si mlsání plánovat, po čase se tak Vaše závislost minimalizuje. Neznamená to, že už si nikdy nemůže dát nic sladkého. Zkuste si ho dávat třeba jednou týdně a hlavně si ho domů nekupujte.
Dalším důležitým krokem je udělat změnu v jídelníčku. Začněte jíst pravidelněji, vyváženě a hlavně kvalitně. Konzumovat všechny makroživiny jako jsou bílkoviny, tuky a sacharidy. Ke každému slanému jídlu si dejte zeleninu, protože ta Vás zasytí a nebude mít tolik chuť na sladké. Ze začátku to bývá těžké, ale musíte mít vůli a vydržet to. Po týdnu se budete cítit proti sladkému daleko silnější a dokážete odolat. Závislost bude slábnou a nakonec skoro úplně zmizí.
Výrobci se snaží do různých sladkostí nacpat všude.
Došlo Vám po přečtení těchto mých odstavců to, že s cukrem opravdu máte problém a konzumujete ho příliš? Tak s tím něco udělejte a začněte při nejlepším hned teď. Upřímně Vám ale říkám, že to není nic lehkého a že přijde chvíle, kdy po sladkém toužit budete, i když jste třeba plní motivace. I já se s tím potýkám. Ale co vyzkoušet lepší variantu sladkého a dát si třeba něco zdravějšího. Doporučuji například ovoce, oříšky, nebo si sami připravte něco sladkého, ale ve zdravější variantě. Jednou za čas si však udělejte radost nějakou dobrotou.
Já od té doby, co jsem přešla na zdraví životní styl, už problém s cukrem nemám. Jak jste na tom s konzumací cukru Vy?
To by bylo vše. Mějte se hezky.
Vaše Mišulka
